Dogma o Trojici a Bible
Boží Slovo je základem pro porozumění o tom, zda trojiční dogma má zásadní podporu v Písmu. Je také obecným jevem, že Písmu se vzala nejvyšší autorita.
2.Petr.1:21 Neboť proroctvi nikdy nebylo proneseno z lidske vůle, nybrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.
2.Tim.3:16, Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečne k učeni, k usvědčovani, k napravovani, k vychově ve spravedlnosti,
Bůh dal člověku schopnost pochopit Boží Slovo bez hlubokých teologických úvah a Boží Slovo je předloženo zcela srozumitelně.
Některá vyznání o trojici:
„Pismo jasně uči, že je jeden Bůh, ktery je nekonečny a ktery existuje ve třech osobach: Otec, Syn a Duch svaty. Každa z těchto osob je cele Bohem, všechny jsou stejně věčne, jsou si rovny v moci a slavě a ve stejne miře sdileji tytež atributy a dokonalosti. Ačkoliv jsou nerozdělene v přirozenosti a byti, každa z osob Boži trojice ma v dokonale harmonii skrze celou věčnost odlišnou roli a funkci.“
253 Trojice je jedna. Nevyznavame tři bohy, nybrž jednoho Boha ve třech osobach:
„soupodstatnou Trojici”.61 Božske osoby se neděli o jedine božstvi, nybrž každa z nich je uplně cely Bůh: „Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svaty, totiž jediny Bůh, podle sve přirozenosti.”62 „Každa ze tři osob je onou skutečnosti, totiž podstatou, bytnosti nebo božskou přirozenosti.”
Svatý Duch je zde představen jako osoba, která je Bohem a ne jako Boží moc. I katolická církev připouští, že svatý Duch je Boží moc!
–katolicky teolog Edmund Fortman v Trojjedinem Bohu (angl.): „Ačkoli je tento Duch často popisovan v osobnich pojmech, zda se zcela jasne, že posvatni pisatele (Hebrejskych pisem) tohoto Ducha nikdy nechapali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.
–dale řika: „Žide nikdy nepovažovali Ducha za osobu a neni to ani ve Starem zakoně. Duch svaty je běžně chapan v Novem zakoně jako Boži moc a sila.
– Dilo The New Catholic Encyclopedia o tom řika: „„Stary zakon nevnima Ducha jako osobu Boži Duch je jednoduše Boži moc. Novy zakon pojima Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela mezi Duchem a Boži moci.(sv.13)
Katolicka encyklopedie: „Nikde ve Starem zakoně nenajdeme jasnou indikaci o „třeti osobě“.(sv.15)
Katolicky slovnik: „Jak St. tak i N.zakon hovoři o Duchu jako Boži energii a moci v srdci člověka.“ (str.810)
České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
Matouš 28:19
Zastánci trojičního učení se odvolávají na Mat.28:19 „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“.
Toto znění není v žádném manuskriptu a původní znění je toto:
Proto jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Mé (onto onomati mou), učíce je zachovávati všecko, cokoli jsem přikázal vám.“
Odkaz na „Novum Testamentum Graece et Germanice“ od Nestle–Aland ve vydání z roku 1973 potvrzeno.
Mat.28:19 „ve jmenu Otce, Syna a Ducha svateho“.
Kdybychom tuto formulaci považovali za původní, stejně by to nebyla podpora trojičního dogmatu. Není tam žádný náznak toho, že tato formulace nám sděluje, že
se jedná o Boha ve třech osobách a každá z nich je zároveň Bohem. Zde dochází k velmi vážnému jednání, kdy jiným výkladem tohoto textu se přímo rouháme Bohu a považujeme jej za neschopného sdělit potřebnou pravdu o něm jako Bohu Otci, Ježíši a o tom, kdo nebo co je Svatý Duch.
Katolická církev přiznává, že upravila původní znění Mat.28:19
The Catholic Encyclopedia, vydani z roku 1913, svazek II, strana 263: „Křestni formule změnila katolicka cirkev ve druhem stoleti ze jmena Ježiš Kristus na slova Otec, Syn a Duch svaty.”
The Catholic Encyclopedia, vydani z roku 1913, svazek II, strana 265: „Původni formule pro křest byla ve jmenu Ježiš, ale papež ji změnil.” V katolickem katechismu vyše uvidite nasledujici odstavec. „Do Krista. Bible nam řika, že křesťane byli pokřtěni do Krista (č. 6). Patři Kristu. Skutky apoštolů (2:38; 8:16; 10:48; 19:5) nam řikaji o křtu „ve jmenu (osobě) Ježiše. — lepši překlad by byl „do jmena (osoby) Ježiše. Teprve ve 4. stoleti se stala vžita formulace „Ve jmenu Otce i Syna i Ducha svateho“. — (Biblicky katechismus, Rev. John C Kersten, S.V.D., Catholic Book Publishing
Co., N.Y., N.Y.; l973, str. 164)
Také v Novém zákoně nenajdeme text, který by potvrdil tvrzení, že Svatý Duch je osoba a zároveň Bůh. Existuje mnoho textů, které toto dogma zcela vyvrací.
Mat. 28:19 Jděte tedy a čiňte učedniky ze všech narodů, křtěte je ve jméno Otce /JHVH/ i Syna /Ježíš/ i Ducha Svatého /..?../ Každá osoba má jméno a Duch Svatý ne, není osobou, ale zjevuje nám osobnost Otce. Navíc nikde není v Písmu Svatý Duch označen jako Bůh Duch Svatý! Ježíš je Bůh /Jan1:1/, ale není nejvyšší, nejvyšší je pouze jeden.
Luk.8:28 Když uviděl Ježiše, vykřikl, padl před nim na zem a řekl silnym hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosim tě, abys mne netryznil.“
Luk.1:32 Ten bude veliky a bude nazvan synem Nejvyššího a Pan Bůh mu da trůn jeho otce Davida. /Nejvyššiho jednotne čislo/
Jan 17:3 A toto je život věčny: Aby poznavali tebe, jediného pravého Boha, a toho, ktereho jsi poslal, Ježiše Krista.
Jan 20:17 Ježiš ji řekl: „Nedotykej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mym bratřim a pověz jim, že vystupuji k Otci svemu i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
Žid. 1:3,8,9 On je zaři jeho slavy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svym mocnym slovem. Když skrze sebe vykonal očištěni od našich hřichů, posadil se po pravici Majestatu na vysostech. O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo prava je žezlem tveho kralovstvi. Miluješ spravedlnost a nenavidiš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tve druhy.
Zj.3:12 Kdo vitězi, toho učinim sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napišu na něj jmeno svého Boha a jmeno města svého Boha, noveho Jeruzalema, ktery sestupuje z nebe od mého Boha, i sve nove jmeno.
Podle trojičního dogmatu je jeden Bůh existující ve třech osobách a každá z nich je Bůh. Jsou rovni si svou velikostí, nikdo není vyšší než druhý. Výše uvedené texty toto dogma zcela zřetelně vyvrací. Představují nám Boha Otce jako nejvyššího Boha a Ježíše jako Boha, který je Bohu Otci vždy podřízen. Ježíš o tom podává zcela zřetelné a silné svědectví a po svém oslavení v nebi opakovaně uvádí: „svého Boha“.
I další texty o tom vydávají svědectví.
Klíčový je text: Žalm 83:19 ať poznaji, že ty jediný, jenž Hospodin /Jehovah, Jehova,Jahve/ maš jmeno, jsi ten nejvyšší nad celou zemi!
וידעו כי־אתה שמך יהוה לבדך עליון על־כל־האר ׃ ץ hebrejsky JHVH
Ježíš a ani Svatý Duch, nikde není označen tímto jménem!
Luk.1:35 A anděl ji odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto take to Svate, co se z tebe narodi, bude nazvano Syn Boži. Řecky moc – δύναμις, εως, ἡ [dynamis] (G1411):
1. sila, moc; schopnost; moc uzdravovat
2. mocny čin, zazrak – to jsou činy Svateho Ducha
Svatý Duch je zde označen jako moc Nejvyššího a ne jako Bůh Duch Svatý.
Kdybychom dále použili vyznání o Trojici, kde každá osoba jedná samostatně museli bychom za Otce Ježíše považovat Svatého Ducha!
Zj.22:3 A nebude tam nic proklateho. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebnici mu budou sloužit.
Zjevení podrobně popisuje nebeské uspořádání a o Duchu Svatém, zde není zmínka.
Sof.3:9, Tehdy změnim narodům rty v čiste, všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a budou mu svorně sloužit.
Žalm 105:1 Vzdavejte chvalu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi narody jeho činy!
Řim.10:13 neboť ‚každy, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachraněn.
1 Kor.1:2 cirkvi Boži, ktera je v Korintu, posvěcenym v Kristu Ježiši, povolanym svatym, spolu se všemi, kteři na kteremkoliv mistě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pana jejich i našeho:
Sk.7:59, A kamenovali Štěpana, ktery vzýval Pána a řikal: „Pane Ježiši, přijmi meho ducha.“
Vzývat mají pouze Boha Otce a Ježíše. Výzva k vzývání Svatého Ducha se v Písmu nevyskytuje.
Mar.13:11, Až vas budou vodit, aby vas vydavali, nestarejte se, co budete mluvit, ale, co vam bude dano v te hodině, mluvte; neboť nemluvíte vy, nýbrž Duch svatý.
Mar.12:36 Sam David řekl v Duchu Svatém: ‚Řekl Pan memu Panu: Seď po me pravici, dokud nepoložim tve nepřatele za podnož tvych nohou. ‘
Když v těchto textech mluví Duch Svatý není to osoba.
Sk.2:2-4 Nahle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudky vitr, a naplnil cely dům, kde seděli. A ukazaly se jim jazyky jakoby z ohně, ktere se rozdělovaly, a na každem z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinymi jazyky, jak jim Duch daval promlouvat.
Řim.8:9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nema Kristova ducha, ten neni jeho.
Každý obdržel Ducha Svatého. Kolik Duchů Svatých je? Může se osoba rozdělit na více osob? Může osoba Bůh Duch Svatý přebývat v těle člověka?
Iz.63:11, Ale jeho lid si připomenul davne dny Mojžiše: Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastyři sveho stada? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha
Iz.42:5, Toto pravi Bůh, Hospodin, jenž stvořil nebesa a roztahuje je, rozprostira zemi i to, co na ni vzchazi, ktery dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
Neh.9:20, Dával jsi jim svého dobrého ducha, aby je přiváděl k porozumění. Jejich ustům jsi neodepřel svou manu a na jejich žizeň jsi jim daval vodu.
1.Kor.2:11, Vždyť kdo z lidi vi, co je v člověku, než duch člověka, ktery je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.
Řim.5:5 A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, ktery nam byl dan.
1.Jana5:6 To je ten, ktery přišel skrze vodu a krev: Ježiš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, ktery to dosvědčuje, neboť Duch je pravda.
Jan 15:26, Až přijde Zastance, ktereho vam pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vyda svědectvi.
Jan 14:16,17 A ja požadam Otce a on vam da jineho Zastance, aby byl s vami na věčnost — Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidi ani nezna. Vy jej znate, neboť u vás zůstává a ve vás bude.
Gal.5:22,23 Ovocem Ducha je však laska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mirnost, sebeovladani. Proti takovym neni žadny zakon.
Je více textů, které dosvědčují co je a jak se projevuje Svatý Duch.
Boží Duch je nám představován jako Boží moc, tvůrčí síla, Duch stvořitelský, Duch prorocký. Boží Duch přináší do života člověka, který obdrží Ducha Svatého naplnění skutečného lidství.
Dogma o Trojici má svůj původ v mytologii a pohanských náboženstvích. Filozofie také měla na formování tohoto dogmatu určitý vliv. Židé byli monoteisté i přesto, že byli obklopeni božstvy jiných národů, které vyznávaly triády nebo tři bohy. Byly to například triády kanánské, babylonské, asyrské, egyptské nebo římské.
Definice Trojice se objevila až v roce 381 n.l. v Konstantinopoli. Ježíš, apoštolové a ani prvotní křesťané tomuto dogmatu nevěřili. Přišli teologové a Boží inspirované Slovo bylo znehodnoceno teologií ovlivněnou filozofií, tradicí a na pomoc přišlo ještě tajemství.
Existuje ještě více argumentů proti trojičnímu dogmatu. Člověk by se měl navrátit k původnímu inspirovanému biblickému učení.
Milan Jilek 2023